Jedním z nejuniverzálnějších testů užívaných v kineziologii je testování svalu. Na rozdíl od klasického lékařství či kinezioterapie je svalový test mnohem jemnější metodou, neboť se pokouší zhodnotit energetickou odezvu svalu (jeho tonus) a ne jeho sílu .
Proto také vyžaduje cvik a cit terapeuta rozlišovat mezi svalem, který je silný/ zapnutý a svalem, který zůstane slabý/vypnutý.
Testováním svalu testujeme sice jen jednu část celého těla, ale tato část je se zbytkem těla v těsném spojení. Přes sval se aktivují reflexy ve šlachách, nervy a akupunkturní dráhy a testovaný sval je také spojen s mozkem. Mozek je řídící centrála v těle, do níž se sbíhají všechny informace, což znamená, že testujeme-li nějaký sval, testujeme nepřímo i mozek.
Princip kineziologie spočívá v tom, že svalový tonus se zeslabuje, jakmile člověka něco rozruší, ať už je to ve strukturální, biochemické či psychologické rovině. V tomto případě tak hovoříme o tom, že sval je vypnutý, což se projevuje tím, že sval není schopen zachovat si svoji polohu, když na něj tlačíme a poukazuje to na fakt, že v dané oblasti je třeba pomoci
. Naopak, jsou-li všechna nervová vlákna zapojená a sval se zpevní a zůstane pevným i při aplikaci tlaku, hovoříme o tom, že sval je zapnutý a vše je v dané oblasti v pořádku.
Já osobně využívám svalový test při práci s dětmi i dospělými a nedám na něj dopustit.
Míša
